Advík – pátek (den třetí)

5. srpna 2010 v 19:53 | Moti |  Reporty
Čas běží a dneska jsem už musel při hledání Advíka změnit strategii. A ve chvíli, kdy jsme se přehoupli přes poledne, jsem se musel začít ptát. Přišel jsem k jednomu návštěvníkovi a zeptal se ho: "Kde najdu Advíka?", odpověď byla,"Právě na něm jsme." Vytřeštil jsem oči, absolutně stuhnul a pomalu začal sjíždět pohledem dolu k mým nohám. Když jsem tam však dorazil, žádného člověka, na kterém bych stál, jsem tam nenašel. Zvedl jsem tedy opatrně levou nohu, pravou nohu, levou nohu návštěvníka, jeho pravou nohu, ale ani pod jednou z nich Advík nebyl. Pokud jsem byl schopný Advíka pošlapat, aniž bych si toho byl sám vědom, mohlo se mi to stát už někdy ve středu a pak tedy chápu, proč se mi vyhýbá. Co je však ještě horší, že jsem na něj stoupl pokaždé, kdy jsem se zrovna někoho ptal, kde bych ho mohl najít, protože všichni mi řekli pouze: "Právě na něm jsme."
Když jsem ho pošlapal asi pošesté, přestal jsem se pro jistotu ptát. Předpokládám však, že i tak jsem na něj šlápl ještě několikrát.
Taky mě u toho napadla otázka, proč má ten člověk proboha potřebu se často válet po zemi? Až s ním jednou budu mít příležitost mluvit, určitě se zeptám.

Kde všude jsem dnes hledal: ve stanu, ve sprchách, na AMV smršti, na cvičení haruhi tanečku, přednášce o anime adaptacích, minidoporučeních, přednášce Japonský/Český otaku, AMV poznávačce, venku na laně, mezi posluchači shakuhachi, pod pódiem při představení Malého divadla kjódenu, na promítání Cesty do fantasie a pak jsem klasicky večer hlídkoval se sykym u zásuvky s netbookem.

Dnes je to takové poloprázdné, takže místo nominací budou rovnou VÍTĚZOVÉ:
Nejlepší přednáška - nikdo - v pátek jsem se zúčastnil pouze dvou přenášek a ani jedna nestála za něco. Mohl bych mezi nimi udělat souboj, vyhlásit výherce a poraženého, ale výherce by ani tak nezasloužil kategorii nejlepší přednáška dne, ani kdyby byla jediná. Prostě ne.
Nejhorší přednáška - Japonský/český otaku - na anime adaptacích jsem sice dostal jen hromadu pohledů ke stropu kvůli nepřipravenosti, Japonský/Český otaku ale byl hodně špatný vtip. Přednášející vypadala, že se víceméně rozhodla, že aby si mohla oprávněně užívat spoustu zábavi s orgama letos i příští rok, udělá jakoby přednášku. Která nakonec zkončila plná hloupých vtipů, povídání si pro konkrétní skupinku a obsahové prázdnoty.
Nejlepší zážitek - Cesta do Fantasie - ten film jsem už jednou sice viděl, ale jak říkám, tehdy asi na mě bylo ještě příliš brzo. Až teprve teď jsem si mohl naplno užít ten film jako takový a vzhledem k tomu, že to bylo velice ojedinělé promítání v rámci akce jako takové, působilo to celé jako perla ještě o něco víc
Nejhorší zážitek - Haruhi taneček - potřeboval jsem se vyblbnout, vyblbnul jsem se. Ale tolik frustrace z toho, že to nezvládám, že je to celé moc ukvapené a že jsem vlastně ani nedostal dostatečně přesné informace, jak bych potřeboval. A navíc zjištění, že to celé bylo uspěchané zbytečně, protože v programu to mělo zabrat dvě hodiny a ne jen jednu!!! jooo, to si prostě zaslouží zmínit.

Proces čtení Love Hiny: DOKONČENO
Jsou to roky, co jsem se s tebou poprvé potkal. Okamžitě si mi však zamotala hlavu (protože jsem ještě nevěděl, že se manga čte zprava doleva). Pak jsem se však do tebe upřímně zahleděl a našel v tobě potěšení, o kterém se mi ani nesnilo. Romance ubohé existence, se kterou jsem neměl problém se ztotožnit, kluka, který našel doslova nádrže štěstí ve vlastní ubytovně s hromadou pohledných a láskychtivých slečen. Vžil jsem se do toho a strasti hlavního hrdiny, i potěšení z náhodných pantsu shotů, byly jak skutečně prožité. Bohužel však český překlad nevedl až ke konci, což mě přinutilo v sobě vytvořit prázdné místo, čekající na tebe, které jsem sebou nosil celé roky. V těchto dnech jsem však měl příležitost se s tebou znovu setkat a určitě sis všimla, že jsem za ty roky vyspěl (udržel jsem totiž s tebou krok i v angličtině). Držel jsem tě ve svých rukách a naplňoval se pohledem na tebe, až náš vztah došel až na konec. Na šťastný konec.
Díky tomuto setkání zmizelo to prázdné místo v mém srdci. Cítím, že se konečně můžu vydat vpřed a při pohledu za sebe jen šťastně vzpomínat na nás. Sbohem Love Hino a děkuju za všechno.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama