Advík - středa (den první)

29. července 2010 v 8:04 | Moti |  Reporty
Advík. Když jsem poprvé slyšel toto jméno, zeptal jsem se … "Kdo to je?", "Proč bych ho měl znát?" Během týdne se těchto otázek vyrojilo celé tisíce, ale ani jedna nebyla zatím zodpovězena. Ať je Advík kdokoliv, určitě bych ho měl znát, určitě bych ho měl poznat, protože ať se koukám kamkoliv, je to hvězda českých otaku, na kterou lidé často vzpomínají a těší se, až se s ní všichni za rok setkají.
Při mém pátrání jsem narazil na jeho oficiální fanouškovské stránky advik.cz. Po načtení, jsem byl překvapen: Advík, je vlastně žena (pokud je tedy Advík ta slečna v záhlaví stránky). Pak jsem však našel nakreslenou ještě jednu postavu, to byl očividně muž. Ať už žena nebo muž, tak oba rozhodně vypadají jako Francouzi. Nejspíš je ale Advík muž, rád se oblékající jako žena.
No, abych ale neodbíhal k polemice nad Advíkovím pohlavím, co je důležité, tak že na tomto fanouškovském serveru neustále mluvili o nějaké akci, konající se v Praze. Nejsem si jistý, jestli je to tak velká akce, že si zaslouží Advíkovu přítomnost, nebo je to akce na jeho počest. Rozhodl jsem se tam však vydat a s Advíkem se setkat. Smutnou správou však zatím je, za celý tento středeční program jsem z něj neviděl ani chlup (možná přijede až zítra)
...

Kde všude jsem dnes hledal:
Ve frontě pro registrované, ve svém stanu, na workshopu k AMV, na přednášce Klasické shoujo-ai, znova se Sykym na 5 minut na workshopu k AMV, podívat se ke konzolím, ve frontě na balík č.1, přednášce: Historie a vývoj RPG v roleplayových stylů, Rané Japonsko, pak na předvedení soutěžních AMV, v blízkém Tescu, všude možně v areálů, v čítárně, na laser game, na přednášce Sexualita a tabu moderní doby, na informacích pro ztracenou vizitku, u krabice na hlasování o Miss nekonečný příběh, na lavičce u zásuvky, kde jsem psal tento článek a po jeho dopsání (což už bude čtvrtek), se po něm půjdu kouknout znovu do stanu.
Popravdě jsem z toho neměl pocit, že bych dneska něco zažil, ale při pohledu na ten výčet vše nejspíš přehodnotím.
Abych tak nějak zároveň řekl, co imaginární čtenáře tohoto blogu čeká:
Přijel jsem na do Prahy na akci hledat Advíka, to už jsem psal. Rozhodl jsem se však každý den nějak zhodnotit (st, čt, pá, so, ne … to je 5 dnů), takže by se tu mělo přibližně ve 24 hodinových intervalech objevit 5 článků. Každý by měl obsahovat nějaké info o pokrocích při hledání Advíka a dále zhodnocení dne, které proběhne jednoduše ve 4 kategoriích: Nejlepší přednáška (,soutěž, beseda, spec. program, workshop), Nejhorší přednáška (,soutěž, beseda, spec. program, workshop), Nejlepším zážitkem dne a nakonec Nejhorším zážitkem dne. Šestý den by pak měl proběhnout v mé mysli takový final battle, kde se v každé kategorii mezi sebou utkají vítězové z jednotlivých dnů. (sedmý den budu nejspíš odpočívat)

Dnešní nominovaní na Nejlepší přednášku jsou:

Historie a vývoj RPG v roleplayových stylů
I přes to, že jsem jenom počítačový RPG hráč, jsem věděl co mě na této přednášce čeká a docela jsem se tam těšil. Přednášející sice působil příliš sebejistě, ale zdálo se, že danému tématu rozumí (těžko pospoudit, když o vývoji RPG vím jen to z dnešní přednášky o vývoji RPG) a to ho částečně omlouvalo.

Sexualita a tabu moderní doby
Tématicky to k celé akci není asi nejzásadnější přednáška, rozhodně však perfektně provedená, naplánovaná a přednášející hlavně má už něco napřednášeno, což se prostě v celém stylu odráželo. Promítaná prezentace, kvůli velkému množství textu, sice nemohla sloužit jako nějaký záchytný bod pro posluchače, což však přes dobrý výklad nebylo potřeba.Dále by přednášející mohl více sledovat frekvenci parazitních slov, které však alespoň celou přednášku krásně zaobalila do myšlenky, jaká je ta sexualita, mravnost a dnešní společnost jedna fakt velká úchylná věc. =o)
Přesto šlo o přednášku svižnou, podnětnou a určitě vhodnou pro mé zakončení středečního programu.

O titul Nejhorší přednášky středy bojují:

Klasické shoujo-ai
Slečny prostě nepochopili, jak přednášky pracují a stejně jak u Sexuality a tabu v moderní společnosti oceňuji zkušenost přednášejícího, tak tady naopak vyčítám nezkušenost přednášejících a nepromyšlenost celé přednášky. Pokud se rozhodnu téma nepojmout jako teoretizování nad základními charakteristikami klasických shoujo-ai, ale spíše jako doporučení, nebo nějaké představení konkrétních titulů, tak hlavním úkolem přednášejícího je zařídit, aby si posluchači při odchodu mezi sebou povídali, kterou z těch mang, nebo anime ještě ten večer zkusí sehnat a rozečíst/rozkoukat. Letmé nastínění děje a prozrazení nedůležitého spoileru, který namotivuje potencionální čtenáře je jedna věc. Ale popsání celého, nebo dosavadního průběhu děje, řečením, které postavy tam jsou, co tam dělají a s kým vším se budou líbat, je věc úplně jiná. Po tomto nemám potřebu tu mangu číst, protože jsem se všechno dozvěděl už tady a hned za dveřma bych mohl sebejistě předstírat, že o Marice vím tolik, že bych dokázal z paměti na tabuli vypsat její vzorec DNA. Dále bych chtěl hodně pochválit připravené prezentace s hudbou na odlehčení a zregenerování pozornosti posluchačů. Neskutečně dobrá vložka. Ale zase, při čtení romance napjatě čekám celá volume na první, jakýkoliv polibek a všechny ty emocemi nasáklé obrázky a situace. Poskládat tedy prezentaci právě z těchto cenných záběrů bylo zabití mého požitku z budoucího čtení.

Rané Japonsko
U Klasické shoujo-ai to svádím především na to, že slečny nejspíš prostě nedělali žádné rétorické, nebo didaktické kurzy. Tady je na vině především nepřipravenost. Potřeba při každém snímku prezentace nejdříve přečíst veškerý text a pak ho vlastně přetlumočit všem těm možným slepým posluchačům, nebo se neustále zastavovat snad na celé minuty a přemýšlet nad tím, co bych tak asi mohl říct … to považuji upřímně za vypravěčský hřích. Nejspíš o tom něco ví. Nebo alespoň když padla otázka na literaturu, tak řekl, že něco četl. Ale to, abych já, s jedním povrchním předmětem japonského budhismu, měl pocit, že bych celou přednášku z fleku ukočíroval daleko lépe (a to si jinak připadám v této oblasti velice nekompetentní), to mluví za vše.

Promítání soutěžních AMV
Podání informací skvělé, nepustit je zbrkle, ale každý kousek (především kvůli jejich krátkosti) letmo okomentovat, taky príma. Ale nebýt schopný dvě AMV vůbec přehrát a aby zvuk šel přes šumítka na notebooku, což nešlo slyšet pořádně ani u mě a to jsem seděl nejblíž, jak jen je vůbec v té místnosti možné … to jsou takové nedostatky v technickém zázemí, které prostě vynechat nemůžu.

Nominovaní na nejlepší zážitek dne:

Najití v čítárně mangu Love Hiny
Love Hina je moje první manga, jakou jsme kdy četl, moje první ecchi romance, se kterou jsem se setka a stala se mou velice, ale velice velice milovanou sérií. I přes to, jsem jí dodnes nedočetl. Víc jak rok totiž tolerantně čekám na české dopřeložení. Bohužel (=oP) však možnost dočíst tu mangu v tištěné podobě má pro mě daleko větší váhu, než v českém překladu, jak jsem jí kdysi začal. Momentálně mám už půl třináctého volume za sebou a mám v plánu tuto podstatnou kapitolku mého života při této příležitosti uzavřít. (PS: Kdyby náhodou byl někdo ochotný za rozumnou cenu prodat první volume, nebo klidně i kompletní sérii této mangy, klidně se ozvěte)

Laser game
Jsem docela vášnivý hráč a na střílečkách jsem propařil celou střední. Nikdy jsem se však nezúčastnil ani paintbalu, airsoftu ani ničeho podobného. Až teprve tady jsem měl příležitost vyzkoušet, jaký akční hrdina bych tedy byl. A byl to tedy neskutečný zážitek. Když jsem se dozvěděl, že celá ta spouprava stojí 350 000, málem jsem zdech, ale … když už si to tedy domů pořídit nemohu, určitě si alespoň pokusím zítra najít v programu chvilku a ještě jednou se tam stavit.

Možnost hlasovat pro Hinatu z Naruta v soutěži Miss NP (nekonečný příběh)
Z mého prázdného blogu to nejspíš doteď nemuselo jít poznat, ale jsem veliký fanoušek Naruto série a Hinata je momentálně jednou z mých nejoblíbenějších postav (alespoň nejhranější v posledním kousku Naruto mlátičky na PS2). (Navíc v posledním díle ukázala, že má velice krásná prsa a velká, takže se na nominaci hodí nejen z mého fanouškovsky zkřiveného pohledu, ale i z pohledu na postavu jako takovou.
Rozhodně však mít možnost tuto lásku k ní tiše vyjádřit a podpořit jí v soutěži mi udělalo nesmírnou radost.

Nejhorší zážitek dne

Fronta na celou akci
Nekonečně dlouhé utrpení, způsobené, jak jinak, především špatnou organizací a systémem ve vedení registrovaných uživatelů. Kdyby bylo čekání ve frontě dlouhé kvůli tomu, že je tu prostě moc lidí, tak v pořádku. Ale vědomí, že ty komplikace tu vlastně vůbec nemuseli být mě nutilo pořadatele proklínat víc a víc.

Přednáška o Raném Japonsku
viz nominace na nejhorší přednášku středy

Bolest mé otlačené prdele právě teď a tady
Už … snad téměř dvě a půl hodiny sedím na dřevěné lavičce a nejméně hodinu a půl z toho píšu tento článek. Už neexistuje jediná poloha, do které se posadit, aby bolest zastiňující mojí mysl byla mírnější. Bohužel jde však o nejvhodnější místo, pokud chcete zásuvku a něco k sezení zároveň.

A VÍTĚZOVÉ JSOU:
Nejlepší přednáška: Sex a tabu moderní doby - ze všech částí programu, které jsem dnes … už včera navštívil, je toto dozajista to nejlepší.
Nejhorší přednáška: Rané Japonsko - tvrdí se, že neznalost neomlouvá. Nedbalost však osobně považuji za o dost vážnější prohřešek v přednášení. Zvláště na takovéto oficiální akci.
Nejlepší zážitek: Laser game - popravdě těžko vybrat, protože všechny 3 opravdu zahřáli u srdce. Toto mě však nejen zahřálo na srdci, ale rozpálilo mě to celého. Možnost rychle přebíhat ze zákrytu do druhého, snažit se předvídat tahy soupeřů. ALE PŘEDEVŠÍM zjistit, že i když jsem do dneška držel zbraň jen pravou rukou a střílel levým tlačítkem myši, tak si poradím i v takových to podmínkám, mě potěšilo ze všeho asi nejvíc.
Nejhorší zážitek:Bolest mého zadku teď - kandidát na nejhorší zážitek se v průběhu dne měnil. Nejprve jsem si myslel, že nejhorším zážitkem byla ta zatracená fronta. To jsem měl ale Rané Japonsko teprve před sebou. A teď si zase osobně myslím, že jedna absolutně nezvládnutá přednáška byla daleko menší utrpení, než ta bolest, se kterou se tu už pár hodiny mučím. Protože si myslím, že nejsem schopný toto objektivně hodnotit, chtěl jsem tu bolest vyřadit z nominovaných. Nakonec jsem tak však neučinil. Tahle bolest je dozajista nejhorší zážitek co jsem tu zatím prožil a dále to dokazuje, že jsem ten největší vůl, co si za to prostě může sám a proto jen ať trpí.

Takže … au a … konec
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama